Hello all!
Translate of my text is coming soon.
Ahoj,
mám toho v duši strašně moc. Nechce se mi to držet v sobě. Rozhodl jsem se, otevřít ji a vypustit z ní všechno.
Nejdřív jsem si z lásky nic nedělal. Když jsem byl zamilovaný v jedenácti letech, bral jsem lásku jako hezký pocit. To, že jsem se doopravdy zamiloval do Dakoty mi hodně pomohlo pochopit jak silná láska je.
Mým největším kamarádem se stala ona. Ona je tu vždycky a v každé situaci.
Na začátku jsem se s tím všude svěřoval. Psal jsem na různé portály, aby mi pomohli, poradili jak se "odmilovat", ikdyž jsem věděl, že to takřka nejde. Dostal jsem odpovědi, že se jedná o platonickou lásku. Pojem platonická láska jsem si našel na internetu a skutečně, je obvyklá u lidí v mém věku. Měla by trvat maximálně tři měsíce. Byl jsem rád, že jsem dostal odpověď a věděl jsem co se se mnou děje. Těšil jsem se až to opadne. Teď jsem ale rád, že láska neopadla. Já si vlastně už ani neumím představit, že jí nemiluju. Stalo se to součást mého každodenního života. Myslím na ni ve volném čase, když nemám co dělat, ve škole, když usínám, když někam jdu... Když se vám zdá sen o někom, koho milujete, je to krásné. Láska je krásná, kdybych jí neměl přišel bych o všechno co s ní přichází.
S postupem času jak se moje láska zvětšovala, jsem měl čím dál tím horší náladu, a nemohl jsem se smířit s tím, že jí nikdy neuvidím. Jsem jen další člověk co jí miluje. Miluje jí spousta lidí. Rozhodl jsem se udělat něco víc, než ji jen napsat pod fotku, že jí miluju. Proto jsem založil tenhle blog. Co můžete udělat pro člověka, co je slavný a bohatý? Téměř nic. Jediná věc, co mě napadlo, je dát mu najevo, co strašně pro mě znamená. Řekl jsem si, že zkusím to, co jsem považoval za nemožné. Když opomenu strach z neúspěchu, strach z ponížení, strach z porážky a půjdu pořád dál, tak to dokážu. Věřím, že jo. Doufám, že jestli je mi souzeno ji nikdy nevidět, že se o tom nedozvím, protože snažit se nepřestanu. Nikdy.
Když koukám na její fotku, cítím jak mi buší srdce a je mi hned lépe. Když koukám na film, kde je jí zle, je mi zle a přeju si ať to skončí. Když se usmívá, cítím že je mi lépe. Když tohle dokáže film, co pak dokáže pocit, že ona existuje. Sice je daleko, je to dlouhá cesta, ale je tam. Šance tam je a naděje umírá poslední.
Občas se sám sebe ptám co bych vlastně chtěl. Odpověď je, že bych se chtěl s Dakotou kamarádit. To by mi tak strašně stačilo. Chtěl bych umět něco výjimečného. Vím, že když budu obyčejný nemám sebemenší šanci se s tebou setkat. Já se nechci smířit s tím, že tě nikdy neuvidím, tak jsem se tomu postavil.
Život mám jen jeden a myslím, že dětsví je nejlepší období. Je jenom na každém z nás jak ho prožijem. Jsem přesvědčený, že láska je ta nejlepší volba.
Nic není tak velký cíl abych se tomu nepostavil. Láska je zázrak. A když je takhle silná je to obří dar. Mám Dakotu radši než cokoliv na tomhle světě. Vyměnil bych roky za chvíle s ní. Tohle je věc, která mi zůstane navždy. Zatím je to jen sen.
Žádné komentáře:
Okomentovat